Strnadová přiznává, že po oznámení konce kariéry cítí úlevu i smutek zároveň. Sportovní dráhu si představovala jinak a věřila, že se jí podaří splnit jeden z největších cílů – start na olympijských hrách. Přestože si nemyslela, že by musela bojovat o medaile, účast pod pěti kruhy pro ni byla velkým snem. Kvůli zdravotním komplikacím se jí jej ale nepodařilo naplnit. Podobný osud ji potkal před hrami v Číně, kdy se rovněž zranila v průběhu olympijské kvalifikace.
Zásadním okamžikem byla zlomenina nohy při zimní univerziádě 2025. Právě toto zranění definitivně ukončilo její naděje na kvalifikaci na olympijské hry, když v sezoně 2024/2025 vynechala téměř všechny závody a nestihla nasbírat dostatek bodů do olympijského žebříčku. Pět bodů z úvodního závodu kvalifikačního období nestačilo.
Po rekonvalescenci se společně s trenéry dohodla, že se v uplynulé sezoně nejprve vrátí do Evropského poháru a teprve následně znovu zamíří do světového. Vedle přetrvávajících bolestí obou kolen musela bojovat také se strachem. Přestože se pravidelně kvalifikovala do hlavních závodů Evropského poháru, v přímých jízdách jí chyběla potřebná jistota a agresivita. Výsledky tak zaostávaly za očekáváním trenérů. Její návrat do světového poháru v závěru sezony, kdy si vyjela 25. místo, se nakonec stal její rozlučkou s elitním seriálem.
Ve světovém poháru odjela celkem čtyři závody. V evropském poháru stihla 41 startů, třikrát v něm stála na stupních vítězů (jedno druhé a dvakrát třetí místo) - naposledy se jí to podařilo na Dolní Moravě v únoru 2024.
Na svazových stránkách je k dispozici rozhovor o jejím konci Horská dráha plná zranění, ale i vysněný titul na MSJ. Sára Strnadová se loučí se snowboardcrossem.
