Česká stopa se v zimních sportech neobjevuje pouze u reprezentantů, kteří nastupují v národních barvách. V zahraničních týmech najdeme řadu sportovců, kteří se narodili v Česku, mají české rodiče či prarodiče, případně sami dříve Českou republiku reprezentovali. Někteří z nich mají za sebou starty na olympijských hrách, jiní patří mezi vítěze závodů Světového poháru a několik z nich se prosadilo i v NHL.
Matěj Švancer se narodil v Praze, s freestyle lyžováním začínal v Česku, ale už v mladém věku se přesunul do Rakouska, kde rozvíjel své dovednosti. V červnu 2021 pak Mezinárodní lyžařská federace schválila jeho změnu národnosti z Česka na Rakousko.
Ještě před změnou reprezentace stihl Švancer dosáhnout výrazných úspěchů v českých barvách. V lednu 2020 vyhrál Big Air na zimních olympijských hrách mládeže v Lausanne. O rok později pak ovládl v ruském Krasnojarsku slopestyle i Big Air na mistrovství světa juniorů a stal se dvojnásobným juniorským mistrem světa.
Po přestupu k rakouské reprezentaci se Švancer rychle zařadil mezi světovou špičku. Ve Světovém poháru má podle aktuální databáze FIS 32 startů, devět pódiových umístění a pět vítězství. V sezoně 2024/25 navíc ovládl celkové hodnocení Park & Pipe a v Big Airu skončil druhý. Největší úspěch mezi seniory zatím přidal na zimních olympijských hrách Milano Cortina 2026. V Big Airu v italském Livignu vybojoval bronzovou medaili se ziskem 191,25 bodu. Před ním skončili Nor Tormod Frostad a Američan Mac Forehand. Pro zajímavost: jeho sestra Wanda stále závodí v českých barvách.
Kevin Fiala se narodil ve švýcarském St. Gallenu, jeho vazba na Česko je však velmi silná – oba jeho rodiče jsou Češi. Jeho otec Jan Fiala – bývalý profesionální hokejista, který hrál ve švýcarských nižších soutěžích a později působil jako trenér. Přestože Kevin vyrůstal ve Švýcarsku a od mládežnických kategorií reprezentoval právě tuto zemi, český původ je součástí jeho sportovního příběhu.
Fiala se postupně vypracoval mezi nejvýraznější švýcarské hokejisty. V NHL prošel Nashvillem, Minnesotou a Los Angeles. Před olympijským turnajem 2026 měl na kontě 707 zápasů NHL, v nichž zaznamenal 229 gólů a 299 asistencí. Turnaj v Miláně a Cortině pro něj ovšem skončil předčasně. V utkání proti Kanadě utrpěl zlomeniny v dolní části levé nohy a musel podstoupit operaci.
Se Švýcarskem získal tři stříbrné medaile z mistrovství světa – v letech 2018, 2024 a 2025. Na MS 2024 v Praze byl vyhlášen nejlepším útočníkem turnaje a také jeho nejužitečnějším hráčem.
Max Novak se narodil ve Švédsku, jeho vztah k Česku je ale velmi silný. Oba jeho rodiče pocházejí z Československa a Novak díky nim od dětství ovládá češtinu. V rozhovorech s českými médii běžně mluví česky a do země, odkud jeho rodiče pocházejí, se pravidelně vrací. Jeho sestra navíc studovala v Praze. "V Česku se cítím jako doma," popisoval Novak svůj vztah k zemi, se kterou ho spojuje rodina i jazyk.
České kořeny se výrazně promítají také do jeho vztahu k Jizerské 50. Slavný závod v Bedřichově pro něj není jen jedním z podniků seriálu Ski Classics, ale svým způsobem domácím závodem. V roce 2025 do něj přijížděl dokonce jako lídr celkového pořadí Ski Classics a před startem otevřeně mluvil o tom, že jeho velkým cílem je Jizerskou 50 vyhrát.
Novak přitom patří k nejvýraznějším specialistům současného dálkového běžeckého lyžování. Jeho průlom přišel v seriálu Ski Classics v sezoně 2020/21, kdy se ve čtyřech závodech vešel do první desítky. V další sezoně ovládl hodnocení mladých závodníků a v lednu 2022 získal v Pustertaler Skimarathon své první vítězství v Pro Tour. Druhé vítězství přidal v únoru 2025 na domácí půdě při Grönklitt Criterium.
Mezi jeho nejvýraznější výsledky patří také druhé místo na La Diagonela v roce 2023 a především třetí příčka v celkovém hodnocení Ski Classics v sezoně 2022/23, kdy získal 1583 bodů. Stejné třetí místo v celkové klasifikaci seriálu zopakoval také v sezoně 2023/24.
Novak pro česká média uvedl, že by si dokázal představit start za českou reprezentaci na olympijských hrách v Itálii nebo mistrovství světa ve švédském Falunu 2027. Jednání údajně probíhala, ale byť jejich výsledek je zahalen mlhou, tak výsledek známe. Max do českých barev nepřestoupil a bude se věnovat plně kariéře v dálkových bězích.
Felix Maly se narodil v německém Werdau v Sasku, jeho rodina má však kořeny v Česku. Jeho prarodiče pocházejí z Liberce a během druhé světové války byli nuceni odejít do Německa. S rychlobruslením začal v roce 2002 v Crimmitschau, odkud se postupně přes Erfurt propracoval až do německé reprezentace.
V německém rychlobruslení se Maly specializuje především na 5000 a 10 000 metrů, hromadný start a týmovou stíhačku. Ve Světovém poháru debutoval už v březnu 2014 a podle statistik ISU má na kontě 35 startů v divizi A Světového poháru a jedno pódiové umístění. Na něj dosáhl v sezoně 2025/26, kdy v úvodním závodě hromadného startu sezony v Salt Lake City obsadil druhé místo.
Výrazných výsledků dosáhl také na mistrovství světa na jednotlivých tratích. V hromadném startu byl desátý v roce 2019, stejného umístění dosáhl také v roce 2024 a v roce 2025 skončil desátý na 5000 metrů. Maly je od ledna 2025 také držitelem německého rekordu na 10 000 metrů. V Calgary tehdy zajel čas 12:43,42. Jeho osobní rekord na 5000 metrů má hodnotu 6:08,57 a zajel jej rovněž v Calgary, v listopadu 2025.
Vrchol dosavadní kariéry představovaly zimní olympijské hry Milano Cortina 2026, kde absolvoval svou olympijskou premiéru. V individuálním závodě na 5000 metrů skončil 16., v hromadném startu 22. a jako člen německého týmu v týmové stíhačce obsadil 7. místo.
John Ludvig se narodil 2. srpna 2000 v Liberci, jeho otcem je bývalý československý a později český hokejista Jan Ludvig, který v roce 1981 emigroval do Kanady a následně odehrál sedm sezon v NHL. Za New Jersey Devils a Buffalo Sabres nastoupil celkem ke 314 zápasům, v nichž zaznamenal 54 gólů a 87 asistencí.
John však vyrůstal převážně v Kanadě a právě tam také zahájil svou hokejovou cestu. V roce 2019 si Ludviga vybrala Florida Panthers, kteří jej draftovali ve třetím kole jako 69. hráče celkově. Do NHL se však neprosadil okamžitě. Následující roky strávil především v AHL, kde nastupoval za Charlotte Checkers a Syracuse Crunch. Před svým debutem v NHL měl v AHL na kontě 70 zápasů a 25 bodů.
Do NHL se Ludvig dostal až v sezoně 2023/24. Po přechodu z Floridy k Pittsburgh Penguins debutoval 24. října 2023 proti Dallasu. V dresu Penguins nakonec odehrál 33 zápasů, v nichž vstřelil tři góly a přidal dvě asistence. V sezoně 2024/25 následovalo angažmá v Colorado Avalanche, za které nastoupil do dalších osmi utkání a zaznamenal dvě asistence.
V roce 2024 se dokonce objevily informace, že by mohl připadat v úvahu pro českou reprezentaci, ale z administrativních důvodů to nebylo možné. Ludvig sice díky svému narození v Liberci disponuje českým občanstvím, ale kvůli předchozím startům v kanadských mládežnických strukturách či mezinárodním pravidlům IIHF o změně hokejové reprezentace musí nejdříve odehrát potřebnou dobu v evropské soutěži, než bude moci za český národní tým nastoupit.
Po působení v NHL se Ludvig v létě 2025 poprvé vydal do evropského hokeje. Podepsal smlouvu s HC Dynamo Pardubice, čímž se po čtvrtstoletí života v zámoří vrátil do země svého narození. V dubnu se svými spoluhráči oslavil titul ligového šampiona. A možná se jej dle posledních zpráv brzy dočkáme i českém národním týmu.
Jimmy Krupka je americký alpský lyžař jehož kořeny lze dohledat i u nás - Krupkovo dědeček emigroval do USA z Československa. Jeho největším úspěchem v mládežnických kategoriích je 6. místo ve slalomu na juniorském mistrovství světa 2019 ve Val di Fassa. Výrazně se prosadil také v Nor-Am Cupu. V sezoně 2019/20 skončil třetí v hodnocení superobřího slalomu, přičemž na druhého Rileyho Segera ztratil pouze 23 bodů.
V prosinci 2023 se Krupka poprvé představil ve Světovém poháru. Slalom v Gurglu sice nedokončil, samotný start ale znamenal významný moment jeho kariéry. V sezoně ještě nastoupil do dvou slalomů SP, ale ani jeden z nich rovněž nedokončil. Po sezoně 2023/2024 zvažoval i přestup do českých barev, ale zůstalo jen u úvah a český svaz neoslovil a rozhodl se rozvíjet svou kariéru v USA.
V dalších letech pokračoval jako nezávislý závodník v týmu World Racing Academy. V sezoně 2024/25 obsadil 3. místo ve slalomu Nor-Am Cupu v Norquay, ale v závěru sezony se zranil a musel vynechat začátek té následující. V březnu 2026 vyhrál dva závody FIS ve slalomu v Copper Mountain. Během své kariéry nastoupil i do 29 závodů evropského poháru (nejlepším umístěním bylo 22. místo v únoru 2024). Do reprezentačního týmu USA se v rychlostních disciplínách snaží prosadit i jeho bratr Alex.
Václav Červenka má k České republice mimořádně silnou vazbu. Narodil se sice 6. února 1999 v Boulderu v Coloradu, jeho rodiče však pocházejí z Československa a on sám má dvojí občanství - americké i české. Jeho matkou je Petra Červenková, rozená Nosková, která reprezentovala Československo v biatlonu na olympijských hrách v Albertville 1992. Ve vytrvalostním závodě na 15 kilometrů tehdy skončila 60. místě. Jeho otec Vladimír, dlouholetý trenér běžeckého, obdržel nabídku práce na trénování lyžařů běžců v Coloradu v roce 1997. Rodina po jeho pracovním angažmá v Coloradu žila přibližně čtvrt století ve Spojených státech.
Červenka se k biatlonu dostal ve třinácti letech. Od září 2015 začal pravidelně studovat a trénovat v České republice, především v Novém Městě na Moravě. Ve školním roce 2016/17 navštěvoval novoměstské gymnázium, bydlel u prarodičů a trénoval v místním klubu SK Nové Město na Moravě. Českému prostředí tak nebyl pouze blízký díky rodičům – jako mladý sportovec v něm několik sezon skutečně žil, připravoval se a účastnil se mnoha mládežnických závodů na českém území.
Na mezinárodní scéně ale reprezentuje Spojené státy. O reprezentaci Česka podle svých slov v mládí přemýšlel, ale nakonec zůstal u amerického týmu. V juniorských kategoriích startoval na šesti světových šampionátech a jeho nejlepším individuálním výsledkem bylo 16. místo ve vytrvalostním závodě na MSJ 2017 v Osrblie. Ve Světovém poháru debutoval v listopadu 2021. Dosud absolvoval 11 individuálních závodů a jeho nejlepším výsledkem je 37. místo ve sprintu v Kontiolahti v sezoně 2022/23. Ve Světovém poháru se představil také přímo v Novém Městě na Moravě, kde ve sprintu skončil 83.
Lukáš Steklý je český rychlobruslař, který dnes reprezentuje Slovensko. Narodil se 2. října 2003 v Brně a dlouhou dobu patřil k největším talentům českého rychlobruslení. V roce 2023 se stal juniorským mistrem světa v závodě s hromadným startem a zdálo se, že má před sebou výraznou kariéru v českých barvách.
Jeho další působení v české reprezentaci ale poznamenaly spory s Českým svazem rychlobruslení. V následující sezoně 2023/2024 z výsledkových listin zcela zmizel a v říjnu 2024 oznámil, že bude reprezentovat Slovensko. Po přestupu na Slovensko si vytvořil řadu slovenských národních rekordů. Jeho osobní maximum na 1500 metrů činí 1:49,38, kterého dosáhl v listopadu 2025 ve Světovém poháru v Calgary. V sezoně 2025/26 zajel také slovenské rekordy na 3000, 5000 a 10 000 metrů. V loňské sezoně se marně pokoušel kvalifikovat na olympijské hry.
Dominik Kahun má k České republice velmi přímý vztah. Narodil se 2. července 1995 v Plané u Mariánských Lázní českým rodičům a do čtyř let vyrůstal v Česku do jejich rozchodu. Poté se s matkou přestěhovali do Německa, ale za otcem se do Česka vracel a s hokejem začínal v Mariánských Lázních. V mládežnických letech působil také v Plzni, kde byl jeho spoluhráčem Dominik Kubalík.
Kahun se nakonec rozhodl reprezentovat Německo, za jehož národní tým debutoval na mistrovství světa v roce 2016. O dva roky později se stal jednou z hlavních postav německého týmu, který senzačně prošel až do olympijského finále v Pchjongčchangu. Němci tehdy získali stříbrné medaile a Kahun se zařadil mezi nejvýraznější německé hráče turnaje. Další velkou reprezentační medaili přidal v roce 2023, kdy Německo získalo stříbro na mistrovství světa.
Jeho klubová kariéra ho mezitím zavedla z německé DEL přes kanadskou OHL až do NHL. V roce 2018 podepsal smlouvu s Chicago Blackhawks a během tří sezon v nejlepší hokejové lize světa postupně nastupoval také za Pittsburgh Penguins, Buffalo Sabres a Edmonton Oilers. V NHL odehrál celkem 186 zápasů a zaznamenal 88 bodů. Po návratu do Evropy působil ve Švýcarsku za SC Bern a Lausanne HC.
Tim Hronek je německý reprezentant ve skicrossu, který ovládá díky svým rodičům i český jazyk a rád si v něm na závodních svazích popovídá i s členy české reprezentace. Narodil se 1. června 1995 v Traunsteinu a stejně jako jeho starší sestra Veronique Hroneková začínal s alpským lyžováním. V 17 letech přešel ke skicrossu, kterému se následně věnoval na vrcholové úrovni.
K lyžování oba sourozence přivedl jejich otec Zdeněk, bývalý československý hokejista z Brna, který do Německa emigroval s manželkou Ilonou, která se věnovala závodění na horských kolech. Zdeněk Hronek vyzkoušel řadu profesí až zakotvil na pozici lyžařského trenéra v SV Unterwössen. Manželka Ilona pracovala jako laboratorní asistentka v nemocnici, ale též působila jako lyžařská instruktorka. Oba se tak aktivně zapojili do sportovní výchovy dětí.
Jeho největším úspěchem v mládežnických kategoriích bylo stříbro na juniorském mistrovství světa 2015 ve Valmalencu. Ve stejném roce debutoval ve Světovém poháru. V sezoně 2016/17 se poprvé dostal na stupně vítězů Světového poháru, když obsadil druhé místo v Innichenu a Sunny Valley.
Hronek absolvoval už dvoje olympijské hry. V Pchjongčchangu 2018 skončil ve skicrossu 23., zatímco na ZOH 2026 v Miláně a Cortině se výrazně zlepšil a obsadil 6. místo, což je jeho nejlepší olympijský výsledek. Třikrát startoval na mistrovství světa - v Solitute 2019 (26. místo), Bakuriani 2023 (20. místo) a o dva roky později v Engadinu (14. místo). Nejlepší sezonu z pohledu celkového hodnocení Světového poháru absolvoval v sezoně 2025/26, kdy skončil ve skicrossu na 10. místě. Celkem ve SP odjel 133 závodů, osmkrát stál na stupních vítězů a jednou vyhrál (letos v únoru v Kapaoniku).
Oliver Bonk se narodil v Ottawě, kde v době jeho narození působil jeho otec Radek Bonk. Bývalý český reprezentant odehrál v NHL více než 1 000 zápasů a s českým národním týmem získal mimo jiné zlato na mistrovství světa 1996. Oliver si ale vybral Kanadu. Za její reprezentaci nastoupil na juniorských světových šampionátech v letech 2024 a 2025. V roce 2023 si jej Philadelphia Flyers vybrali v prvním kole draftu jako 22. hráče celkově.
V sezoně 2025/26 se Bonk poprvé objevil také v NHL. Za Philadelphii nastoupil v základní části k jednomu utkání, v němž si připsal první gól i asistenci. Následně odehrál také jeden zápas play off. V AHL za Lehigh Valley zaznamenal 19 bodů – šest gólů a 13 asistencí – ve 46 zápasech.
Teprve šestnáctiletá Aneta Václavíková se stejně jako její bratři Tadeáš a Lukáš narodila v Bratislavě slovenskému otci a české matce, bývalé krasobruslařce. Její o dva roky starší bratr Tadeáš reprezentuje Česko, nejstarší ze sourozenců Lukáš naopak Slovensko. Aneta do roku 2025 závodila za Slovensko, se svým tehdejším partnerem Ivanem Morozovem startovala na juniorském mistrovství světa 2025, kde skončili 14. Od sezony 2025/26 reprezentuje USA, aktuálně je jejím partnerem William Lissauer.
Devatenáctiletý Lukáš má za sebou již deset startů v juniorské Grand Prix, dva roky zpět dokonce dokázal závod v polském Gdaňsku vyhrát a šestkrát se vešel mezi šest nejlepších. Na juniorském mistrovství světa skončil nejlépe devatenáctý. Začíná již soutěžit i mezi dospělými, kde se mu nejlépe povedla 14. místem soutěž Kinoshita v Japonsku.
Leon Draisaitl je dalším hráčem, jehož česká stopa vede přes rodinu. Narodil se v Kolíně nad Rýnem jako syn bývalého českého reprezentanta Petra Draisaitla.
V NHL se stal nejúspěšnějším německým hráčem historie. Edmonton Oilers si jej v draftu 2014 vybrali jako třetího hráče celkově. V sezoně 2019/20 získal Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče NHL, Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče a Ted Lindsay Award. V sezoně 2024/25 navíc získal Maurice Richard Trophy za 52 gólů.
Před olympijskými hrami 2026 měl na kontě 845 zápasů NHL, 428 gólů a 608 asistencí, tedy 1036 bodů. V Miláně byl kapitánem německého olympijského týmu.
David Hablützel se narodil 24. dubna 1996 v Curychu a vyrůstal v Zumikonu u Curychu jako nejstarší z pěti sourozenců. Jeho vazba na Česko vede přes matku Noru, která se narodila v České republice (respektive v Československu) a do Švýcarska přišla jako batole v roce 1968. Usadila se v Effretikonu, Zollikonu a Witikonu, kde její rodiče žijí dodnes.
Na mezinárodní scéně se objevil už jako mladík. V roce 2012 získal bronz na zimních olympijských hrách mládeže v Innsbrucku. O dva roky později se ve věku 17 let poprvé představil na klasických olympijských hrách v Soči, kde obsadil páté místo v U-rampě. Na olympijských hrách se představil ještě dvakrát v letech 2022 a 2026 (24. a 17. místo).
Pětkrát startoval na mistrovství světa, třikrát se vešel do první desítky - nejlepším umístěním bylo 4. místo na MS 2021. Ve světovém poháru startoval v 41 závodech, jednou se probojoval na stupně vítězů (2. místo v lednu 2026 v Calgary). V celkovém hodnocení SP na U-rampě byl nejlépe pátý v sezoně 2020/2021 (v té loňské byl sedmý).
Některé zdroje uvádí českou národnost, jiné jako oficiální stránky Ski Classics tu švýcarskou. Mladý závodník se specializuje právě na dálkové běhy a od sezony 2026/2027 bude v elitním seriálu reprezentovat barvy klubu BSV Ibex.
Článek je průběžně aktualizován. Českou stopu najdeme u řady dalších zahraničních hokejistů - Lukas Fischer (USA), Marek Hejduk (USA), Robert Mayer (Švýcarsko), Sebastian Uvira (Německo) nebo Tobias Ančička (Německo). V barvách Izraele v sezoně 2025/2026 startovalo několik bývalých českých bobistů v čele s Dominikem Noskem.
V curlingovém prostředí najdeme v barvách USA Kevina Tumu. Český původ se mi zatím nepodařilo prokázat, ale příjmení leccos napovídá. Aktuálně se řadí ve světovém žebříčku mezi top50 týmů a je v něm výše postaven než týmy, které se účastní světových či evropských šampionátů (Gosgens, Stych). V žebříčku též najdeme jména dalšího amerického skipa s českým příjmením - Austina Kadlece. Oba se vedle tradičního týmového curlingu věnují i kategorii mix doubles.
Články z kategorie
Jednotlivé svazy už během předešlých měsíců zveřejnily složení reprezentačních týmů v seniorské i juniorské kategorii. Oproti předchozím sezonám v nich už chybí sportovci, kteří ukončili své sportovní kariéry, nebo ti, kteří vynechají dobrovolně (Nikola Zdráhalová, Nick Novak) nebo nedobrovolně ze zdravotních důvodů (Diana Cholenská). Ale pak je tu...
Rada FIS se v Ženevě znovu zabývala myšlenkou, na níž se shodla při nedávném jednání ve švýcarském Thunu, a to zařadit od roku 2028 do čtyřletého olympijského cyklu – konkrétně do sudých, neolympijských let – další ročník mistrovství světa v klasickém, alpském, freestyle lyžování a snowboardingu.
Rada Mezinárodní lyžařské a snowboardové federace FIS během dvoudenního jednání ve švýcarském Thunu řešila budoucnost světových šampionátů, dlouhodobou podobu kalendáře Světového poháru i pravidla pro udělování divokých karet. Schválila také podmínky startu individuálních neutrálních sportovců z Ruska a Běloruska v sezoně 2026/27 a potvrdila dva...
Před sezonou 2026/2027 dochází v několika českých zimních sportech ke změnám v realizačních týmech. Nové trenéry mají ženský i mužský hokejový výběr, změna nastává také u běžců na lyžích, biatlonistů, skokanů a rychlobruslařů. Výraznou obměnou prochází rovněž tým Ester Ledecké, zatímco v curlingu po skončení olympijského cyklu končí národní trenér...
Jsou to české naděje pro nadcházející olympijský cyklus. A někteří se již výrazně prosazují v seniorské kategorii, nejvýraznější stopu zanechali Metoděj Jílek a Zuzana Maděrová, kteří již dokázali vybojovat zlaté medaile na hrách v Itálii. Na poslední olympiádě startovali i další úspěšní junioři - Anežka Indráčková, Matyáš Kroupa, Petr Hák, Krištof...