Ledolezení jako budoucnost olympijských her?

UIAA (Mezinárodní horolezecká federace) navrhuje kandidaturu lezení po ledu jako dalšího sportu pro zimní olympijské hry 2030 ve francouzských Alpách. Konečné rozhodnutí MOV sice přijme až v červnu 2026, ale UIAA se domnívá, že lezení po ledu má několik faktorů, které hrají v jeho prospěch. 

Její prezident Peter Muir prohlásil: "Pokud jde o zimní olympijské hry, nejsme v pozici, abychom mohli dávat sliby, ale Světová rada pro lezení po ledu nadále úzce jedná s organizátory her 2030 ve francouzských Alpách. Pokračujeme v pořádání skvělého světového turné UIAA Ice Climbing World Tour a díky profesionálnímu managementu a jasnému směřování v rámci Světové rady pro lezení po ledu jsem si jistý, že budeme i nadále rozvíjet soutěžní akce, protože vítáme k účasti stále více sportovců a národů."

Lezení po ledu má několik faktorů, které hovoří ve svůj prospěch – je vizuálně poutavé, má globální přitažlivost, rok od roku se k němu připojuje stále více národů, a je vysoce konkurenceschopné v mužských i ženských disciplínách. K tradičním gigantům, jako je Francie, Írán, Jižní Korea, Švýcarsko a Spojené státy, se přidávají rozvíjející se země, jejichž investice do rozvojových programů a koučování mládeže se začínají vyplácet. Patří mezi ně Lichtenštejnsko, Mongolsko, Španělsko, Nizozemsko nebo Spojené království. Tedy země, které nejsou v řadě tradičních zimních sportů z těch nejsilnějších. A právě posilování zájmu o zimní hry v těchto lokalitách je i jednou z ambicí Mezinárodního olympijského výboru.

Proto mezi žhavé kandidáty na zařazení do programu zimních her patří i přespolní běh, ve kterém jsou silné africké země.

Akce v ledolezení se konají v kompaktních a udržitelných areálech – to vše jsou klíčová kritéria pro moderní olympijské sporty. Francouzské Alpy, a konkrétně dějiště Champagny-en-Vanoise, navíc již více než deset let pravidelně hostí světové poháry UIAA v lezení na ledě.

A Francouzi, jako pořadatelé příštích her, budou vděční, pokud se ledolezení do programu dostane. Jejich lezci patří mezi nejlepší na svědě a jejich ambice mohou sahat nejen na zisk některé medaile, ale na  sběr těch nejcennějších.  Letní varianta lezení je v programu olympijských her od roku 2021 v disciplínách bouldering, lezení na obtížnost a lezení na rychlost. Poslední dvě disciplíny se mohou objevit i v zimní verzi.

Lezení po ledu jako soutěžní sport je mnohem starší, než si mnoho lidí uvědomuje. První zaznamenaná soutěž v lezení po ledu se konala v roce 1912 na ledovci Brenva v italském Courmayeuru, v době, kdy byly cepíny těžké, boty kožené a "soutěž" byla pouhou představou. Moderní soutěžní lezení po ledu se začalo formovat koncem 20. století. Během 90. let 20. století se alpinisté začali vzájemně testovat na účelově postavených ledových konstrukcích a rozvíjeli se souběžně se sportovním lezením, přičemž si zachovali nástroje a techniky alpinismu. 

Formální pravidla se objevila v roce 1998 a na začátku roku 2000 se první mezinárodní soutěže pod správou UIAA konaly v místech, jako jsou Val Daone, Pitztal, Quebec a Saas-Fee. To, co začalo jako experiment zaměřený na Evropu, se rychle rozrostlo v globální okruh. Během posledního desetiletí se konala řada soutěží v Asii (Čína, Jižní Korea), stejně jako v Kanadě a Spojených státech.

Ale též Česko, které je na vzestupu.