ro mnohé závodnice to bylo velké zklamání, které je zastihlo při přípravě na sezónu 2022/2023. Jednou z nich byla i nadějná italská závodnice Annika Sieffová, která mohla být pro hostitele nadcházejících olympijských her medailovou nadějí. Annika zužitkovala svou tvrdou letní přípravu a v sezóně 2022/2023 obsadila v celkovém hodnocení Světového poháru čtvrté místo. Excelovala především na můstcích, na kterých postavila své kvalitní výsledky. V izolovaném hodnocení nejlepších skokanek mezi sdruženářkami skončila druhá za norskou závodnicí Gydou Westvold Hansenovou.
Po sezoně dala Sieffová ve svých devatenácti letech severské kombinaci odhodila běžky a rozhodla se splnit si olympijský sen – umocněný startem před italskými fanoušky – přestupem mezi skokanky specialistky. Nutno říci, že italský výběr nepatří mezi nejužší světovou špičku, byť se sestrám Malsinerovým dařilo pravidelně bodovat. Proto měla velkou šanci se v nové reprezentaci záhy prosadit. Debut ve Světovém poháru byl hned na bodech: 27. místo na středním můstku v norském Lillehammeru odstartovalo úspěšnou sezónu, kterou zakončila na skvělém 22. místě v celkovém hodnocení soutěže. O rok později na něj navázala 26. místem. Pokud se nezraní, v únoru se může těšit na svou první olympiádu.
Hvězdný norský tým ještě hvězdnější
Před startem nadcházející sezóny 2025/2026 oznámila přestup mezi skokanky i Gyda Westvold Hansenová. Ano, právě ta závodnice, se kterou se Sieffová před dvěma lety přetahovala o první příčky po skokanské části. Novinka vzbudila v komunitě kombiňáků velký ohlas, vždyť Hansenová je dvojnásobnou vítězkou Světového poháru z let 2022 a 2023 a stříbrnou z ročníku 2024. V loňské sezóně skončila ve Světovém poháru sice až pátá, což bylo způsobeno jejím vynecháním závodů v estonském Otepää, kde upřednostnila přípravu na domácí mistrovství světa. Na něm excelovala s bilancí dvou zlatých a jedné stříbrné medaile. Pro severskou kombinaci její odchod znamená citelné oslabení.
Prosadit se do norského týmu ale nebude pro Hansenovou nic lehkého. Její pozice bude v konkurenci týmových kolegyň, jako jsou Kvandalová, Stroemová, Opsethová či Minyan Bjoersethová, složitější než v případě Sieffové. Všechny uvedené norské závodnice patří do světové špičky a svou kariéru již opakovaně okořenily umístěními na stupních vítězů. Nelze opomenout ani další talentovanou závodnici Ingvild Synnøve Midtskogenovou, která se dere pořadím Světového poháru nahoru a v loňské sezoně vyhrála juniorské mistrovství světa. Hansenová stihla v letní přípravě tři závody Grand Prix. Hned v prvním brala body za 20. místo, v dalších závodech na bodované příčky nedosáhla.
Mezi skokanky míří i dvě Finky
Koncem září se elitní skokané na lyžích a sdruženáři sešli v italském středisku Val di Fiemme při předolympijském testu skokanských můstků, které byly zařazeny do letních seriálů Grand Prix. Finské sdruženářky Minja Korhonenová (sedmá žena loňského ročníku Světového poháru) a Heta Hirvonenová využily příležitosti vyzkoušet si můstky v plné šíři a přihlásily se do soutěží v obou sportech. Obě excelovaly. V závodě sdruženářek obsadila Korhonenová první místo a Hirvonenová třetí, když pro svůj úspěšný výsledek položily základ druhým a třetím místem po skokanské části.
V následné soutěži skokanek specialistek brala osmnáctiletá Korhonenová 26. místo na středním můstku a 20. místo na velkém. O rok mladší Hirvonenová sice skončila na středním můstku mimo bodované příčky, konkrétně na 31. místě, ale o dva dny později skončila na velkém můstku osmnáctá.
Mezi skokanky se obě vrátily i o měsíc později v německém Klingenthalu. V jediném individuálním závodě braly obě body – Korhonenová za čtrnácté a Hirvonenová za jednadvacáté místo. Korhonenová dokonce díky třem bodovaným závodům poskočila v olympijském žebříčku na průběžné 48. místo, které by znamenalo postup na olympijské hry.
Uvidíme, jaký bude další vývoj ženské severské kombinace. Pokud se nedostane do programu olympijských her 2030, je reálné, že podobnou cestu zvolí i další závodnice (či dokonce i závodníci). Zároveň je reálné, že zejména Finky budou oba sporty v této sezóně kombinovat a za rok se plně soustředí zase jen na severskou kombinaci.
Přestupovali i Češi
Mimochodem ani v mužské kategorii není o podobné příběhy nouze. V Česku je nejznámější příběh Jana Matury. Ten se do svých 21 let věnoval nejdříve severské kombinaci. Na olympijských hrách v Naganu 1998 byl součástí týmu, který obsadil čtvrté místo. V roce 1999 skončil devátý v závodě Světového poháru v německém Schonachu a o rok později obsadil třetí místo na Grand Prix v Berchtesgadenu. Lépe se mu dařilo ve skokanské části, rozhodl se proto na tuto disciplínu specializovat.
Mezi skokany zazářil zejména v sezóně 2012/2013, kdy se ziskem 631 bodů obsadil v celkovém hodnocení Světového poháru 10. místo. V tomto ročníku vyhrál dva závody, oba v japonském Sapporu. Sezónu ještě vyšperkoval pátým místem na mistrovství světa v závodě na velkém můstku. Mezi skokany zamířil před lety i Tomáš Vančura. V několika závodech dokázal bodovat, ale významnou stopu po sobě, i s ohledem na zdravotní trable, nezanechal. Kariéru ukončil v pouhých 23 letech.
Sdruženáři mezi skokany vítězní
Ze zahraničních závodníků zanechal v obou sportech nejsilnější stopu Anssi Koivuranta. V sezoně 2008/2009 vyhrál celkovou klasifikaci Světového poháru v severské kombinaci. O dvě roky později už závodil mezi skokany. Na stupně vítězů mezi specialisty pronikl pouze jednou, když zkraje roku 2014 vyhrál jednokolový větrný závod v Innsbrucku v rámci Turné čtyř můstků. Nicméně jeho výkony měly vysokou úroveň a dvě sezóny po sobě se v celkovém hodnocení vešel mezi dvacet nejlepších.
Mezi vítěze dílčího závodu "svěťáku" se zařadil i bývalý ruský sdruženář Evgenii Klimov, který vyhrál úvodní závod sezóny 2018/2019 v polské Wisle a tím získal právo na sebe navléci žlutý dres pro lídra Světového poháru.
Není to tak dávno, kdy se spekulovalo ještě o jednom mimořádném jménu. Hegemon severské kombinace Jarl Magnus Riiber vítězil závod za závodem. A kdo ví, kdyby si dokázal odvézt vytouženou zlatou medaili z olympijských her 2018 v Číně, zda by v další sezoně nepřestoupil ke skokanům. Zlatou však v Pekingu nezískal, když se mu na hrách lepila smůly na paty. Chtěl ji tak vybojovat na nadcházejících hrách v Itálii. Ale jeho zdraví bylo proti a letos na jaře ukončil sportovní kariéru.
